Podklady od klienta včas a bez urgování
Klienta k podkladům nedonutíte. Jde jen o to, aby měl jedno místo, kam je dát, a aby o chybějící věci věděl dřív než vy.
Obsah článku
„Pošlete mi to“ končí třemi maily a jednou věcí, která chybí. Ne proto, že by klient nechtěl. Proto, že seznam nikdy neviděl celý a přílohu poslal tam, kde ji zrovna měl otevřenou.
Jak to udělat, aby podklady přišly?
flowchart LR A["Seznam podkladů s termínem"] --> B["Jeden odkaz na nahrání, platí dva dny"] B --> C["Soubor leží u zakázky"] C --> D["Chybí něco? Zeptá se člověk"]
- Seznam hned na začátku. Ne „pošlete podklady“, ale co přesně, do kdy a proč. Klient škrtá položky, ne hádá.
- Jeden odkaz. V e-mailu je věta, kterou posíláme doslova: „Podklady nahrajte sem, odkaz platí 2 dny; menší věci klidně odpovědí na tento e-mail.“ Odkaz vede na stránku, kde se vybere soubor a nic víc. Do 20 MB na soubor.
- Odkaz vyprší. Po dvou dnech stránka řekne: „Odkaz platil dva dny. Požádejte o nový v odpovědi na e-mail.“ Starý odkaz ve vlákně tak nikdy nevede na cizí zakázku.
- Soubor leží u zakázky, ne ve vlákně. Kdo otevře zakázku, vidí, co dorazilo a co ne.
Jak poznáte, že je hotovo: v seznamu není nic bez souboru. Když je, ozve se člověk s jednou otázkou, ne další mail dokola.
Co s tím teď?
Vezměte jednu rozdělanou zakázku a napište k ní seznam podkladů s termínem. Když ho klient dostane dnes, víte zítra, co chybí.
Kde jinde se zakázka táhne: Proč se každá zakázka táhne déle, než musí?
